Církve československé husitské
ve Vysokém Mýtě
2023
Ptám se vás, co by dělal Ježíš, kdyby žil v naší době? Opakoval by po kostelích ty formulky,
jaké slyšíme po staletí, aby kostely ještě více pustly? Anebo by vyšel z kostelních zdí
a mluvil by bezprostředně k lidem, tak, jak to dělal před dvěma tisíci lety? Jestliže církev
vidí nebezpečí ve skutečnosti, že jsou opouštěny její zdi, aby se dospělo k lidem, které již
dávno od sebe odehnala, pak nevím, pro koho církev vlastně je? Pro sebe samu?
Eugen Drewermannem v rozhovoru s Wojciechem Pieciakem / Tygodnik powszechny
Žalm 73
Pro Asafa.
Jak je Bůh dobrý k Izraeli,
k těm, kdo jsou čistého srdce!
Avšak moje nohy málem odbočily,
moje kroky téměř sešly z cesty ,
neboť jsem záviděl potřeštěncům,
když jsem viděl svévolné,
jak pokojně si žijí .
Smrt je do okovů ještě nesevřela,
jejich tělo kypí, nevědí,
co je to lidské plahočení,
nebývají postiženi jako jiní lidé.
Jejich náhrdelníkem je zpupnost,
násilnictví šatem, do něhož se halí.
Jejich oko vystupuje z tuku,
provaluje se smýšlení srdce.
Vysmívají se a mluví zlomyslně,
povýšenou řečí utiskují druhé.
Do úst nebesa si berou,
jazykem prosmýčí zemi.
A lid se za nimi hrne
lokat vodu plným douškem.
Říkávají: „Což se to Bůh dozví?
Cožpak to Nejvyšší pozná?“
Ano, to jsou svévolníci:
bez starostí věčně kupí jmění.
Tedy zbytečně jsem si uchoval
ryzí srdce
a dlaně omýval nevinností?
Každý den se na mě sypou rány,
každé ráno bývám trestán.
Kdybych řekl: „Budu mluvit
jako oni,“
věrolomně bych opustil
pokolení tvých synů.
Přemýšlel jsem,
jak se v tom všem vyznat,
nesnadné se mi to zdálo.
Teprv když jsem vstoupil
do svatyně Boží,
pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Věru, stavíš je na kluzké cesty,
do zkázy je srazíš.
Jaký úděs náhle vzbudí,
hrůzou se obrátí vniveč,
zajdou jako sen po procitnutí;
Panovníku, pohrdneš jejich přeludem,
až je probudíš.
Když bylo mé srdce roztrpčené,
když se jitřilo mé ledví,
byl jsem tupec, nic jsem neznal,
jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou,
uchopils mě za pravici,
povedeš mě podle svého rozhodnutí
a pak do slávy mě přijmeš.
Koho bych měl na nebesích?
A na zemi v nikom kromě tebe
nemám zalíbení.
Ač mé tělo i mé srdce chřadne,
Bůh bude navěky skála mého srdce
a můj podíl.
Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou.
Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Mně však v Boží blízkosti je dobře,
v Panovníku Hospodinu mám své útočiště,
proto vyprávím o všech tvých činech.
SBOROVÝ A KULTURNÍ KALENDÁŘ
pletení pomlázek, velikonoční tvoření
suterén v Husově sboru od 9.30
bohoslužba v Husově sboru v 9.00,
v Ústí nad Orlicí ve 14.00
(Iz 50,4-7; Fp 2,5-11; Mt 26,14-27)
JESENÍKY království horské divočiny
Šemberovo divadlo v 19.00
6.4. pašijové čtení na Zelený
čtvrtek modlitebna v Husově
sboru v 17.00
modlitebna v Husově sboru v 16.00,
v Dobříkově v 18.00
bohoslužba v Husově sboru ve
20.00, v Dobříkově ve 23.00
bohoslužba v Husově sboru v 9.00,
v Dobříkově ve 13.30,
v Chocni v 15.00
téma: Markovo evangelium
bohoslužba v Husově sboru
v 9.00, v Ústí nad Orlicí ve 14.00
(Sk 2,22-32; 1P 1,3-9; J 20,19-31)
po bohoslužbě od 10.00
se bude konat VÝROČNÍ
SHROMÁŽDĚNÍ NO
TOUHA rež. Vojtěch Jasný
SUTERÉN Husova sboru ve 20.00
bohoslužba v Husově sboru
v 9.00, v Dobříkově ve 13.30
Chocni v 15.00
(Sk 2,36-41; 1P 1,17-23; L 24,13-35)
Filipa Čapka
Archeologický výzkum v Izraeli
sál ZUŠ v 18.00
bohoslužba v Husově sboru
v 9.00, v Ústí nad Orlicí ve 14.00
(Sk 2,42-47; 1P 2,19-25; J 10,1-10
JAK SE SETKÁVAT S BOHEM
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme,
že jsi stvořil svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a ke svým bližním.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil hladomor, protože jsi nám dal zdroje,
s nimiž můžeme nakrmit celý svět, pokud je budeme moudře využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil zoufalství, protože jsi nám dal moc,
abychom odstranili chudobu a dali lidem naději, pokud budeme svou moc spravedlivě využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, aby neexisto-valy nemoci, protože jsi nám dal rozum,
abychom vynalézali léky a učili se nemoci léčit, pokud ho budeme tvořivě využívat.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali,
místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.
Jack Riemer, Likrat šabat
Sen o církvi 21. století z pera Jana Konzala.
"Tak za prvé bych byl rád, kdyby církev uvěřila,
že je Pánova, že nepatří sobě, že jejím úkolem není starat se o sebe.
Já myslím, že tomu moc nevěří. Za druhé bych byl rád,
kdyby se jí podařilo uvěřit, že blahoslavenství
nejsou prázdná slova, že Bůh má pro ně slabost.
Za třetí toužím po tom, aby deklarovala,
jak vypadá změna smýšlení. Lidé dnes dovedou převlékat kabát,
ale změna smýšlení tak, jak to uměl apoštol Pavel,
když se s brekem rozešel se svou minulostí, to se nedaří.
Já mám obavu, že moje církev je strašně pyšná,
strašně hrdá na to, že dobře věří. Za čtvrté,
aby přestala zachraňovat svoji pozici ve světě.
Církev totiž věnuje své pozici a pověsti spoustu sil a energie,
a přitom na tom vůbec nezáleží. Za páté bych si přál,
aby brala vážněji povolání být svátostí tohoto světa.
My tady nejsme proto, abychom udělovali svátosti,
ale abychom byli svátostí těm, kteří na naše svátosti kašlou.
Protože lidé kašlou na naše rituály, potřebují se setkat s Bohem -
ale nám se do toho nechce. Za šesté, aby se odhodlala být přístřeším
i těm, kteří s ní nesouhlasí a které třeba nemá ráda. A za sedmé
bych si přál, kdyby si konečně přestala namlouvat, že je matka církev.
Ona ve skutečnosti miluje otcovsky, ne mateřsky. Matka totiž miluje
bezpodmínečně, ale církev miluje podmínečně jako otcové. Ti říkají,
když budeš dobrej, když se vyučíš a dotáheš to tam a tam, tak tě budu
mít rád. Takovou "jistotu" lidé znají na tisíc způsobů, ale potřebují
mít někoho, kdo je přijme, i když zkrachují. Přál bych si, aby církev
přestala řečnit, že je matkou, a začala matkou skutečně být".
Tolikrát jsem psal o olších
a dneska je prvně vidím kvést
Nepřestáváš mě Bože můj
laskavě světem vést.
A tuhle cestou do Vydří
prvně jsem viděl
květy dubů
Tak laskavě mě Bože veď
dokud se dívat budu
Ivan M. Jirous