O Bohu neříkáme tolik, kolik je třeba, ale kolik je člověk schopen pochopit a kolik může naše slabost snést. Nevysvětlujeme, co je Bůh, ale protože toho o něm s přesností mnoho nevíme, pokorně vyznáváme, že ho neznáme dokonale. I vyznání naší nedokonalosti je velkým poznáním Boha.

Svatý Cyril Jeruzalémský

"Nebát se újmy, v tom je síla. Nepotvrzovat si svou životní hodnotu životním úspěchem, v tom je životní skromnost i hrdost. Nepřehlížeti měřítka, co je velké a malé, vážné a nepodstatné, v tom je životní pohled. Neomýliti se v těchto věcech, v tom je životní přímost. Na mně nezáleží. Záleží na tom, co bych měl jako člověk bráti vážně. Nezáleží na tom, jestli jsem to někam přivedl. Záleží na pravdách; ty trvají, i když jsem selhal. Nejsem z těch, kteří chtějí učiti životu, ale nedám si vzíti, abych o něm nepřemýšlel. Všechno mi praví, že život je třaba bráti vážně. Rozhodně není jen výhodnou příležitostí pro žádostivce a jeho zisky nejsou výhradně na straně aktiv."

Josef Čapek, Psáno do mraků

INFORMACE O ZRUŠENÍ BOHOSLUŽEB

Od neděle 15.3. jsou do odvolání zrušeny bohoslužby v Husově sboru,
v kostele Všech svatých v Dobříkově i v Chocni i další sborová setkání.

Výroční shromáždění náboženské obce, které se mělo konat v neděli 22.3. je zrušeno, o náhradním termínu budeme informovat.

Nabízíme rovněž pomoc potřebným z řad dobrovolníků.
Pokud víte o někom, kdo potřebuje v současné situaci pomoci, zavolejte na tel. 776 665 132
Setkání s farářem je možné osobně nebo po telefonu.



Text písně Jana Amose Komenského Nahý jsem se na svět narodil.

Nahý jsem se na svět narodil,
nahý, bosý z něj zase půjdu.
Jestli jsem i s trochou štěstí žil,
žádný div, když zas ho pozbudu.
Cokoliv mám, Pán vše mi dal,
jestli co chtěl zpátky, své si vzal.
Chvála ať zazní jeho jménu.

Z rukou Pána ve dne i v noci,
víc než třeba máme dobrého.
Proč bychom se s Kristem měli bát
někdy také brát něco zlého?
Jistě, to stává se i nám, ani jinak prý být nemůže,
řád svatý Boží sám to káže.



Zamyšlení nad evangelním textem z 3. neděle postní (J 4,5-42)

Milí přátele,
v časech dobrých i zlých. Přemýšlím, co dělat, co můžu dělat. Šít, roznášet nebo napsat pár slov o tom, který pro naši záchranu dělá možné i nemožné a jehož slovo je tak plné lásky, že nás, všelijak rozbité a polámané, může stvořit znovu.
To slovo z poslední neděle vypráví o setkání samařské ženy s Ježíšem. Evangelista Jan vystavěl scénu plnou napětí i touhy po naději. Unavený Ježíš sedí u studny, aby si odpočinul. Apoštolové odešli do vesnice, aby nakoupili něco k jídlu a trochu se rozptýlili. Být s Ježíšem ve dne v noci je náročné i pro učedníky Páně. A přichází samařská žena. Nejde jen tak, přišla pro vodu, v pravé poledne, snad s přáním nikoho nepotkat, ale u studny sedí žid a žádá ji, aby mu dala napít. Je to ten samý, který řekl svým učedníkům: „Kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu“. A napojit nepřítele, to si žádá skutečnou odměnu a Ježíš ji ženě nabídne. Vodu, po které nebude žíznit navěky, vodu vyvěrající k životu věčnému. K jejímu nabrání není třeba studny a ni vědra, nepramení na žádné hoře. Pramení v obecenství, neboť i tak by se dal opsat život věčný. A proto má žena přivést svého muže. Jenže ona žádného nemá a on to ví. Měla jich pět, a ten, kterého má nyní, není její muž. A když není muž, není ani vztah. A tady u studny pochopí, že mít mnoho mužů nemusí znamenat mnoho vztahů. Pochopí, že je sama a uvěří, že on je prorok.
Teprve zkušenost chudoby dává člověku možnost vstoupit do obecenství. A Ježíš s ní mluví o svém Otci, protože Bůh je obecenství. „Bůh je duch, a ti, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Syn mluví o otcovském milování. Zdá se tedy, že Ježíš nalezl v této samařské ženě spřízněnou duši, někoho, kdo poslouchal a porozuměl jeho zaujetí pro věc svého Otce.